Jemnice
Kostel sv. Stanislava
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0634 590789
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4):	Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností:	Moravské Budějovice
pověřená obec:	Jemnice
historická země:	Morava
katastrální výměra:	32,42 km²
počet obyvatel:	4437 (31. 12. 2007)
zeměpisná šířka:	49° 01' 07" s. š.
zeměpisná délka:	15° 35' 30" v. d.
nadmořská výška:	470 m
PSČ:	675 31
zákl. sídelní jednotky:	3
části obce:	3
katastrální území:	3
adresa městského úřadu:	Městský úřad Jemnice Husova 103 675 31 Jemnice
starosta / starostka:
Oficiální web: http://www.mesto-jemnice.cz E-mail: info@mesto-jemnice.cz
Jemnice, Česká republika
Zdroje k infoboxu a částem obce

Jemnice (německy Jamnitz) je městem ležícím jihozápadně od okresního města Třebíče. Nadmořská výška obce je 470 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice. První zmínky o Jemnici jsou již z roku 1227. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Zajímavosti a pamětihodnosti

• Jemnické hradby – v roce 1227 je nechal zbudovat Přemysl Otakar I.
• židovský hřbitov ze 14. století
• kostel sv. Jakuba s románskou věží
• kostel sv. Víta
• renesanční zámek Jemnice

Románská válcová věž

Z románské rotundy neznámého svěcení v Jemnici - Podolí se zachovala jen její kamenná věž, a to snad jen díky tomu, že dlouhá století sloužila jako zvonička kostela. Rotunda byla obdobného provedení jako je Rotunda svatého Jiří (Říp).

Tvrzení, že loď stávajícího kostela sv. Jakuba a tato románská věž jsou zbytky bývalého knížecího dvorce z 11. až 12. století se opírá o závěry (názory) některých starších historiků a vlastivědných pracovníků (zejména vídeňského profesora Augusta Prokopa, Dr. J. L. Červinky a Ing. K. Bakeše). Ti měli za to, že v místech dnešního kostela sv. Jakuba byl knížecí palác, který nechala postavit kolem roku 1100 královna vdova Svatava Polská, zemřela roku 1126, "které byl čtvrtý úděl (nejspíše Jamnice) přidělen". V něm prožila část svého života a odtud usmiřovala své znepřátelené příbuzné. Později ho obývali někteří její synové, vnuci a další Přemyslovci, např. Jaromír Jemnický, syn Bořivoje II. a Helbirgy Babenberské, Děpold I. či Svatopluk Jemnický, zemřel roku 1200.

Představu o tom jak sídlo královny Svatavy v Jemnici - Podolí mohlo vypadat si můžeme učinit z obrazu, který v roce 1880 namaloval Jan Matejko (královna sídlo drží na svých rukách) - viz Svatava Polská.

Kamenná panna

Je druhou „tajemnou památkou“ Jemnice. Jde o figurální reliéf, (poloplastický reliéf) znázorňující ženu s rukama zkříženými na řasnatém oděvu. Je vysoká 88 cm a stáří ani motiv (účel) nejsou známy. V roce 1801 byla „znovuobjevena“ v rumu, když se zřítila část hradební zdi do příkopu Jordán. Následně byla umístěna na vnější stranu zdi Dolní (Malé) brány, protože v té době převládl názor, Kamenná panna je znamením, že „Jemnice je pannou zachovalou, protože nikdy a nikterak od nepřátel dobyta nebyla“..

K této památce se vztahují dvě pověsti. Podle první se jedná o podobiznu bájené zakladatelky města panny Jemné, dcery pohanského knížete, který držel krajinu od pramenů Želetavky hluboko do Rakous a sídlil v Drozdovicích. Na pověst se odvolávají F. Jech i J.S. Menšík, ale poprvé byla zveřejněna až v roce 1998“.. Podle této pověsti jsou Drozdovice a Jemnice města sesterská, která v době svého založení si byla podobná jako vejce vejci. Podle druhé pověsti je obrazem pohanské bohyně.

I když se jedná o památku starou, žádný ze znalců umění ani historie se jí nezabýval. F. Jechem byla vyslovena domněnka, že Kamenná panna by mohla připomínat dobu, kdy zde pobývala královská dcera Anežka. Tu otec Přemysl Otakar I. zasnoubil synu císaře Fridricha II. Jindřichovi. Aby nabyla dvorních mravů dal ji k vychování ke dvoru rakouského vévody Leopolda do Vídně. Leopold však přiměl císaře, aby svého syna oženil s jeho dcerou a Anežku v roce 1225 vrátil s potupou otci. Vracel ji nejen s potupou, ale také bez patřičného doprovodu. Jemničtí se princezny, která tudy projížděla, ujali a dali jí doprovod do Prahy. To prý krále ovlivnilo natolik, že když o rok později byla Jemnice a její okolí popleněno Rakušany, v té době bylo zničeno i hradiště v Podolí, kázal "nové město" obehnat hradbami a měšťanům udělil svobodu. Že tomu tak skutečně bylo nelze ničím doložit.

Kamenný reliéf, pravděpodobně gotického původu, je značně zvětralý. Přesto vykazuje některé shodné znaky, např. způsob zastřižení vlasů nebo řasení oděvu, s kamennou plastikou Ježíše Krista (zhotovena okolo 1250), která pochází z kostela v Předklášteří u Tišnova. Lze se tedy domnívat, že Kamenná panna je přibližně stejného stáří, byla určena pro výzdobu církevní stavby a může znázorňovat donátorku kostela, jak tomu bylo i v jiných případech.. Vznik nejstarší části kostela sv. Stanislava na náměstí lze datovat do období na přelom 14. a 15. století a jedna z klenebních konsol jeho kněžiště má tvar lidské postavy. Ale výstavba filiálního kostela na stejném místě, farní byl v Podolí, je pravděpodobná již při stavbě hradeb. Farář J. Wessely ve svém rukopise vztahujícím se k jemnickému kostelu mluví o „staré gotické presbytáři z 13. století“.

V minulosti Jemnice u svého názvu (jména) uváděla "královské, věnné a horní město". Věnná města byla útočištěm českých královen, ale hlavně zdrojem jejich příjmů. Podle L. Konečného byla Jemnice na začátku 13. století v držení královny Konstancie, kterou někteří považují za lokátorku města. Mohla být tedy i donátorkou kostela na náměstí a reliéf by pak mohl znázorňovat královnu Konstancii; později, pravděpodobně v roce 1230, založila v Předlášteří u Tišnova klášter. Při pozdější přestavbě původního kostela (velká přestavba probíhala koncem 16. století) byl reliéf spolu se sutí, a to z neznalosti jeho významu nebo úmyslně, uložen, aby se vyrovnala terénní nerovnost, na vnitřní stranu hradební zdi. Tam se Kamenná panna nacházela až do doby, kdy se zeď zřítila a při odklízení rumu byla nalezena.